16.10.2004 - Prostějov, HUSOVA ŠKOLA

     Dnešní den byl ve znamení závěrečného turnaje podzimní části druhé ligy OFS v malé kopané. Byla to tedy naše poslední příležitost vyjet si za fotbalem, dostat nějaký ten pěkný náklep a paxe vrátit domů užívat víkend. Zamračené nebe a nepříjemně chladné počasí nevěstilo nic dobrého, přesto jsme krátce po čtvrt na devět naskákali do dvou stříbrných žihadel (Fiat + kombíková Oktávka) a uháněli na Husovu školu. Tam nás vřele přivítal hratelný soupeř, kvalitní umělotravnatý povrch a nekvalitní rozhodčí.

Dobrochov - FK Vrbátky 8:3
branky: Kaderka 3

výsledek poločasu: 2:1

     
Psát články o našich zápasech by mohla být ta nejlehčí práce na světě. Vždycky to totiž probíhá a skončí stejně, takže by mi jenom stačilo okopírovat předchozí texty a mrsknout je sem... Pravidelní čtenáři nebo ti, kdo nás někdy viděli hrát, při pohledu na poločasovej a konečnej výsledek ihned ví, která bije!

     Byli jsme dobrochovským maníkům vyrovnaným protivníkem, hrálo se nahoru dolů, občas byly k vidění pěkné kombinace a taxme po první pětadvacetiminutovce drželi (pokolikáté už ???!!!) vynikající výsledek. Ovšem pozor! Za takto příznivé situace VŽDY přijde na řadu jedna ze dvou možností : buď uděláme nějakou debilní chybu nebo vezme osud do svých rukou rozhodčí - pokaždé to však skončí gólem!

     Tentokrát si Černého Petra vytáhl pan sudí a připravil si na nás penaltu z říše snů. Náš hráč hrdinně zaskakoval za gólmana na brankové čáře, když nelítostný soupeř vyslal prudkou ránu. Střela bohužel mířila přímo do míst, která potřebuje mít každý chlap v perfektním a nepoškozeném stavu a tudíž okamžitá reakce byla jasná - zakrýt si kritické místo rukama. Gól z toho nebyl a ani dobrochováci neprotestovali, jenže kampaxtímhle na muže v černém! Okamžitě vystřelil rukou směrem k penaltovému bodu a nepomohly prosby, výhrůžky ani nářky - dostali jsme fíka na 1:2...

     Tento podlý a hnusný čin nás pak zřejmě natolik rozhodil, že jsme nebyli schopni zachytit soupeřův gólový trhák a podlehli jsme rozdílem třídy. Přitom nebýt necitlivých zásahů rozhodčího, byl by to pěkný zápas hraný ve svižném tempu s krásnými góly a s výbornými zákroky obou brankářů, kteří výrazně přispěli k tomu, že tribuny tleskaly jen jedenácti banánům. Opět jsme se tedy vydali na smutnou zpáteční cestu s prázdnou a naše iluze o podzimní části sezony odplavil déšť, který se symbolicky spustil z nebe...