02.10.2004 - Prostějov, BRNĚNSKÁ ŠKOLA
                  

   Na předposlední turnaj podzimní části sezony jsme dorazili v neobvykle vysokém počtu devíti statečných. Nálada byla docela bojová, ale na hřišti to jako vždy bylo poněkud odlišné od našich představ a taxme zase rychle spadli z hrušky dolů.


                         POKOP PV - FK Vrbátky 16:4

branky: Kaderka 1,Svozil 1, Taichman 2

výsledek poločasu: 5:3                       

     Tento zápas byl vlastně jakýmsi obrazem toho, co předvádíme během posledních dvou temných let. Začali jsme tak zostra, že jsme překvapili snad i sami sebe, a během úvodních chvil měl soupeřův gólman práce až nad hlavu. Ovšem náš tlak přinesl akorát velký kulový a ke slovu se tradičně dostala nepřátelská strana. Až po několika obdržených banánech jsme se gólově probrali i my a poločasový stav 3:5 nám ještě dával naději na nějaký ten tolik potřebný úspěch.

     Pche!!! Jak trapně teď s odstupem času zní naše přestávkové heslo 'Zaberem a vyrovnáme':-))) Těžko říct, co se vlastně v druhé půli stalo a co bylo příčinou taxtrašné laty, kterou jsme zase chytili!!! Možná jsme odpadli fyzicky, nebo nás zlomily dva rychlé góly. Každopádně síť za naším brankářem se vlnila jedna radost a jak rychle narůstalo skóre v náš neprospěch, tak rychle klesala naše nálada pod bod mrazu. Vyskytla se i nějaká ta nervozita a podrážděnost, zatímco Pokopovci si otevřeli soutěž o týmového krále střelců.

    Na závěr se ještě krátce zmíním o rozhodčím. Internet sice snese všechno, ale rozhodl jsem se, že zůstanu slušnej. Nezvládl to. Totálně. Nevymlouváme se na něho, on nám ty góly nedal, ale několika záhadnými verdikty ještě přitopil pod kotlem, ve kterém jsme se pak pěkně usmažili.


                          FK Vrbátky - Ohrozim 6:7
                         

branky: Kaderka 2, Taichman 3, Svozil 1

výsledek poločasu: 3:3

     No vidíte, že to jde. Takhle stručně, ale výstižně lze charakterizovat naše druhé vystoupení. Už podle výsledku si i podprůměrně inteligentní kokršpaněl domyslí, že jsme opět byli blizoučko tomu, aby z naší kolonky 'Body' zmizela ta zk...á nula. Sqjelým strategickým tahem byla výměna na brankářském postu, naše obranná hra se trochu zklidnila a mohli jsme se víc soustředit na útok. Bylo to rušné a zajímavé, ale taky velmi nervózní a dost tvrdé střetnutí, takže jsme si snad všichni osobně vyzkoušeli, jak chutná dotek kůže s nepříjemným povrchem. Vedení se přelévalo ze strany na stranu a do poslední chvíle se bylo rozhodně na co dívat.

     Vítězný gól Pokopu padl po nechutné penaltě, která nás opět vrací zpět k otázce, co pil rozhodčí večer před turnajem. Prostě měl svůj svět, který nikdo ze zúčastněných moc nechápal. Objektivně je potřeba říct, že několikrát poškodil obě strany, ale po zápase jsme zase brečeli my. Obě mužstva naštěstí projevila dostatek inteligence a taxme se navzájem nepozabíjeli.

     Pozitivem je vysoký počet fíků, které jsme Ohrozimi zabalili na cestu (že jich mohlo být ještě víc!) a taky některé pasáže hry, kdy jsme byli schopni přihrávkami a pohybem soupeře přehrát a některé pěkné akce dotáhnout do kýženého gólového vyústění.